Jdi na obsah Jdi na menu
 


     Každá výstava autorovy tvůrčí práce uzavírá časový úsek umělcova života. Každá znamená bilancování a pohled nazpět . Znamená také nutnost sebe vystavit kritice diváků, kteří mají sklo rádi a jsou náročnými konzumenty. Jiní návštěvníci z nepochopení umělcovy snahy výstavou jenom projdou a nekritizují. Avšak od jiných, kteří také nezúčastněně a možná se slovy odsudku odejdou, může umělec utržit i pocit zklamání.
     Pro umělce  je však výstava svátkem – uvědomováním si dlouhodobého zápasu s hmotou skla, které svými materiálovými vlastnostmi (transparence, barva, optika), ačkoliv je uměle strojeným materiálem, svojí krásou, kvalitou a opracovatelností se řadí mezi přírodní materiály. Citlivému tvůrci nabízí cestu k nalezení vlastní výtvarné mluvy i autorského rukopisu. Méně tvořivým tvůrcům nabídne i cestu epigona – a v tom je vedle krásy i ošidnost skla.
     Jan Štohanzl je z žáků, které jsem učil velmi rád a u nichž jsem si cenil především odpovědného přístupu k práci. Cílevědomost, rozvážnost počínání a zdravý optimismus, byly charakteristickými rysy jeho povahy, která v studentském kolektivu měla význam osobnosti, navozující příznivou atmosféru a zaujetí pro tvořivou práci. Výtvarné nadání doplňované kladnými vlastnostmi výborně prospívajícího studenta, jehož projev byl harmonicky vyvážený a veskrze inteligentní, záhy naznačovalo směr rozvinu jeho tvůrčích schopností. Štohanzl obdařen citem pro materiál, tvar a dekorační prostředky v celé šíři a možnostech školou vyučovaných oborů , se projevoval jako student manuálně nadaný, dovedný.
     Výtvarná představivost vymezená smyslem pro řád a souzvuk výrazových prostředků, jimiž lze materii skla ovládnout v principu uměleckořemeslného zpracování a estetického zhodnocení, mu určují výtvarnou mluvu a osobitý výraz. Vzájemně souvisí hloubavost a filosofické založení Štohanzlova intelektu ukládající sobě závazné morální normy, jako např. pečlivé provedení řemeslně technické pracovní operace, poctivé realizování výtvarné myšlenky jež byla dříve důkladně promyšlena. Tento vztah a postup vylučují povrchnost a jakoukoliv tendenci podléhat eklektickému napodobování výtvarných podnětů nepůvodních a sklu cizích, nebo odbývání řemesla, jehož exaktní ovládání je nezbytnou složkou reprodukce výtvarné myšlenky.
     Jeho tvorba rozměrově nevelkých skleněných objektů a plastik jednoduchých forem, v nichž řeší problém vztahu a dekoru a využití optických zákonů jež jsou sklu vlastní, úzce souvisí s povahou a charakterovými vlastnostmi autora. Jako sám je nevtíravý a skromný, tak také působí i jeho práce – tichá, nehřmotná a na sebe neupozorňující, zato však upoutávající pozornost svou čistotou slohově krystalující tvorby, která vznikla z pohnutek nejčistších– pro radost svou a radost druhých, z potřeby umělecky se vyjádřit. V tom pak je uložen obsah a poslání Štohanzlovy práce i osobnosti.
  
 profesor Ladislav Oliva